Esej amerického medievisty Roberta Bartletta je mistrnou sondou do antrologie 13. století. Autor v ní zkoumá vztah středověkýchlidí k zázračnu jako součásti soudobých náboženských a společenských představ. Na příkladu Velšana Viléma Cragha, odsouzeného k smrti oběšením a následně zázračně vzkříšeného biskupem Tomášem z Cantilupe, rozkrývá meandry utváření kolektivní paměti několik let po zázračném vzkříšení.